středa 30. března 2011

Špinavá práce

Špinavá práce
Christopher Moore

Charlie Asher je typický americký chlapík. Průměrný třicetiletý ňouma, který sám sebe nazývá beta samec. Je věrný, poslušný, milý, čistotný, nekouše… Jakožto beta samec si v životě zvykl na všelicos. Ale i tak při své průměrnosti a lehce divné osobnosti ho potkalo nemalé štěstí. Po otci zdědil vetešnictví a krásný viktoriánský domek v San Francisku, a zaměstnává partičku ujetých zaměstnanců. Gothickou, věčně nespokojenou Lily a bývalého policistu aka nadrženého kurevníka Raye. Má krásnou manželku Rachel, které vůbec nevadí jeho poněkud ojedinělá, zvráceně vtipná povaha. Čekají spolu první dítě, ale krátce po narození dcerky Sophie, Rachel umírá na mozkovou tromboembólii. Ve chvíli, kdy se Charlie vrací s CD-čkem pro Rachel, vidí v jejím pokoji muže v zářivě zeleném obleku, kterého ovšem nikdo jiný nevidí. A Charlie brzy zjistí, že smrt jeho ženy není první ani poslední šok, který ho v nejbližší době čeká.

„Vlastně se jednou Rachel při sexu zeptal : "Kdo je tvůj taťka?" a ona odpověděla: Saul Goldstein, v důsledku čehož byl týden impotentní a hlavou se mu honily nejrůznější představy, o kterých opravdu nechtěl uvažovat."


Z Charlieho se záhy stává jeden z obchodníků se smrtí,Smrť, kteří mají za úkol vyzvedávat duše mrtvých, které mohou vypadat jako jakýkoliv předmět, a postarat se, aby byly předány do dobrých rukou a hlavně, aby nepadly do rukou zlých, temných sil. Což se hodí, páč Charlie vlastní vetešnictví. A jelikož jsme v moderní době, obdrží příručku Největší velká kniha mrtvých, která moc užitečná vlastně není, ale má krásnou ilustraci. Není to sice ta nejlepší práce na světě, ale někdo to dělat musí.

„ Proč není ta holka ve škole,“ zeptal se Rivera.
„Je výjimečná,“ odpověděl Charlie. „Vyučují ji doma.“
„A z toho je tak veselá?“
„Tenhle měsíc probírají existencionalismus. Minulý týden žádala o den praxe, aby mohla na pláži zabít nějakého Araba.“


Charlie se snaží přenést přes smrt milované ženy a zároveň se snaží i o jakýsi pokus o výchovu jeho malé dcerky Sophie. Ono ale skloubit vedení vetešnictví, vedlejšák obchodníka se smrtí a roli otce není zrovna procházkou růžovým sadem. Ale Charlie, ostřílený beta samec, je díky bohu obklopen svými věrnými přáteli, kteří mu vypomáhají, jak to jen jde.
Jane, Charlieho sestra a zarytá lesba, která partnerky střídá rychleji než fusekle, se snaží vypomáhat s výchovou malé Sophie a nenápadně Charlieho přemluvit do dalšího vztahu a zapomenout na Rachel. Respektive chce, aby si šel konečně s někým vrznout!

„Panebože, Charlie, Sophie je na chlapy. Podívej, jak jde po tom párku.“
„Vyndej jí to z pusy. Ona nesmí jíst vepřové, Jane. Je Židovka!“

„K čertu, určitě existuje nějaký řád, kde by ti to jeptišky udělaly jako akt milosrdenství. Nebo pokání.“
„Nech toho, Jane.“
„Sestry nekonečného bezpičkového utrpení.“
„Tak špatné to se mnou není,“ bránil se Charlie
„Řád svatého Klátila, patrona internetového porna a nenapravitelných honimírů.“


Lily, gothická agresorka vypomáhající ve vetešnictví, zatahuje školu o sto šest a dává najevo své rozhořčení, že právě takový idiot jako Charlie se stal Smrtí a ona ne! Ray, nadržený ex-policista se zálibou v exotických, který nemá ani tušení o Charlieho vedlejšáku, ho podezřívá z toho, že je to ninjovský sériový vrah. A samozřejmě dvě milé sousedky-chůvy. Paní Lingová a paní Korjevská. Vtipné až to hezké není a pocházející z komunistických zemí.
A úplně nakonec malá Sophie. Sophie je kapitolka sama o sobě, nehledě na fakt, že má právě za otce vyšinutého Charlieho. Charlie, přesvědčen, že dítě by mělo vyrůstat se zvířátky, malou Sophii neustále zásobuje domácími mazlíčky. Avšak Sophie je úspěšně zabíjí (nevydrž ani osmicentimetrový šváb). Až do chvíle, kdy se u Sophie v pokojíčku objeví dva černí psy velikosti shetlandských poníků, Muhammad a Alvin, jak se po pokusech Charlieho zjistí, jsou odolní vůči všem známým a neznámých jedů, zbraní, domácích mycích prostředků a nepříjemných pohledů. Pejskové ovšem nejsou jediné, co Charlieho lehce vyvede z míry, Sophie má totiž dar, slovem „koťátko“ zabíjet vše živé. A to je teprve začátek všech trablů, kterého Charlieho čekají…

Nakonec to Charlie vzdal a přinesl domů osm centimetrů velkého švába madagaskarského a pojmenoval ho Medvěd, aby jeho dcera neříkala pořád jen nesmysly.
„Jako medvěd,“ poznamenala Sophie.
„O žádném broukovi nemluví,“ nesouhlasila Jane.“ A vůbec, co jsi to za otce, že koupíš dceři švába? To je nechutné.“
„Údajně je nedokáže nic zabít. Existují už sto milionů let. Měl jsem na výběr mezi nimi a bílým žralokem, a ten je prý dost náročný na chov.“


Toto je první kniha, kterou jsem od Christophera Moore četla, ale mohu říci, že s ním chci mít děti a potápět se v jeho knihách a stírat sliny stránkami jeho rukopisů. Jeho humor, černý, zlý a neskutečně ojedinělý, zahýbal mým světem. Vtipy, které používá, jsou přesně v takovém duchu, ve kterém jsem byla z máminy strany vychovávaná. Možná proto jsem taková divná… ale o tom až jindy. Humor je neskutečný. Ani nevím, jak přesně ho charakterizovat. Ale mám měřítko. Můj táta se nesměje ničemu, ale vůbec ničemu. Občas se pousměje u Cimrmana. Avšak po přečtení vybraných scénách se usmál a prohodil bájné „ha!“.
Všechny postavy mají svůj charakter a tak krásně se doplňují a provokují navzájem, že je hold všechny musíte milovat. Od pana Mátomila Svěžího, chůvu, které vše přirovnává k medvědům, až do buddhistickou, mírně náruživou mnišku Audrey. A Charlie? Skvost a přesný ideál mého budoucího manžela a otce mých dětí. No řekněte sami, který otec svým dětem čte příbalový letáky a reklamy?

„Tak to je v hajzlu,“ ulevil si Charlie.

Knihu jsem zhltla jedním soustem? a určitě si jí přečtu nejméně třicetkrát, než jí dám z ruky. Když jsem jí dočetla (ve čtyři hodiny ráno, protože jsem nebyla schopna se od ní odtrhnout), věděla jsem, že po Dobrých znamení, se stala mou nejoblíbenější komickou knihu vůbec. Vůbec!

Žádné komentáře: