Yuiko Kubozuka je milá středoškolačka, která nadevšechno miluje zvířata, ale ta jí nadevšechno nenávidí a jen co jí uvidí, zdrhají jak můžou. Když se jednou cestou ze školy snaží ukořistit další nevinné boží stvoření * kočku* , které jí stačí v čas utéct na nejbližší strom. Ale Yuiko se nevzdává, chce ji!! Hřmí, prší, blesky bičují nebe a tom nebohou kočičku ze stromu snáší velmi pochybná osoba s krví podlitýma očima. 
Druhý den do Yuikiny třídy přichází nový žák. Jeho vzhled předchází jeho osobnost, je to ten samý co včera zachránil tu kočičku. Jmenuje se Aoi Reo (možná Leo, znáte to jednou je to Leo jednou Reo, jako Lavi a Ravi). Vypadá jako vystřižený z hororu, jeho uhrančivé oči mě budou děsit ještě tak týden, možná dva. Ovšem zvířata ho milují, protože je sám trošku zvířetem. Yuiko mu hrozně závidí a ani trošku se ho nebojí a má o něm menší Tarzanovskou teorii, není daleko od pravdy. Reo-chan totiž přijel zpátky do Japonska z Afriky. Jako znak přátelství dal Yuiko přívěsek, který sám vyrobil a je pro něj velmi cenný. Reo-chana se všichni bojí a jeden pohled na něj slabším povahám nedělá dobře. Jelikož je ve škole nový a je tak trošku divný * dobře tak trošku víc*, chtějí si ho místní drsní týpci pořádně podat. Jenže dráždit Reo-chana se opravdu nevyplácí, ve skrytu je vážně zvířetem a vzbudit je horší než šťouchat klackem do Hulka a doufat, že to přejde jako nic. Yuiko ovšem zasahuje … jinak bůhví co by Reo-chan udělal, protože má opravdu zdravý chrup!
Možná je to kravina, ale stejně v každé shojo je kluk, který zešílí, když jeho láska je v nebezpečí, tady je to aspoň jasný. Popravdě až mě jednou napadne nějaká divá zvěř, díky této manze budu vědět jak na něj. Je to čistokrevná romantická shojo manga, ale já Reo-chanovi nemohla odolat, prostě se mi podlamují kolena, když vidím někoho kdo má pusinku nakreslenou jako kočička. Existují 2 volume, ale byli přeloženy jen 3 chaptery ….. sakra.
Myslím, že poslední dobou to se mnou jde z kopce. Kdysi jsem bývala drsná yaoi a shounen ai otaku, ale teď? Samé shojo a romance, trochu se za sebe stydím ..... ale doufám, že se jednou vrátím k pořádně drsné manze, kde není žádné romantické žvatlaní
Žádné komentáře:
Okomentovat